Žižkov, rohová benzínka u nádraží. Ceny trochu vyšší než
jinde, bagety stejné jako všude. Klientela mizivá, až zanedbatelná.
Večer, trochu teplejší než ty předchozí. Začínající příšeří
nutí kolemjedoucí vozidla rozsvítit. Chaotické poryvy větru vmetávají špinavé
listí chodcům do tváří, zatímco listy Večerního ticha a jiných bulvárů vrací zpět
do korun stromů.
Chodci podvědomě přidávají do kroku a auta zrychlují,
zatímco trojice zabijáků z vietnamské mafie nad svou zatím poslední
bagetou sdílí zážitky z dnešních výběrů výpalného. Při pohledu skrz
prosklenou výlohu benzínky vytváří dojem dobře oblečených byznismenů při podvečerní
svačině. Chovají se jako doma, protože jim to tady patří. Čtvrtý si za rohem
nervózně zapaluje další cigaretu. Pro jeho dceru je to dnes velký den a on
ještě neví jak dopadla.
Skřípění brz a pach
spálených gum čtyřdveřového Fiata. Otevírané dveře, tikot dávek ze samopalu,
rozbité sklo. Napsal jsem nad zatím poslední bagetou? Škrtněte si slovo
„zatím“. Nervózní otec se s nezapálenou cigaretou se krčí za autem, kterým
dorazili. Vzduchem sviští olovo.
„Díky bohům za neprůstřená skla!“ proběhlo mu hlavou, než se
mu pod nohy přikutálel tikající granát.
O půl hodiny později se o incidentu dozvěděl pan
Canateli telefonátem od svého již
bývalého spojence, draka ze Sapy. Další špatné zprávy na sebe nenechaly dlouho
čekat.
Žádné komentáře:
Okomentovat