Detektiv zasedl ke stolu proti Goranovi, ale než na desku
odložil složku dokumentů, smetl z ní několik neviditelných drobečků. Pak
sepnul ruce pod bradou a pečlivě si svého protějška prohlédl.
„Protože já nemám čas s vámi hrát psychologické hry a
vy zjevně taky spěcháte, tak to uděláme takhle. Já vám řeknu co o vás víme a vy
mi řeknete, co potřebujeme vědět. Já se podle toho, jak budu spokojen,
rozhodnu, jestli vás okamžitě nechám vyhostit.“
Vzhledem k tomu, že nikdo nic nenamítal, Stárek
pokračoval.
„Co se týče vašeho pracovního profilu, našli jsme záznamy o
vydírání, pašování, ublížení na zdraví, nelegální ozbrojování, žhářství. Chybí
mi něco?“
„Heh, myslím, že už jen močení na veřejnosti,“ ušklíbl se
Goran, ale Stárkův ledový pohled ho přinutil zvážnět, takže dodal ještě „no a několik
chlapů se kterýma jsem účtoval to nepřežilo.“
„Jak jsem předpokládal. Nicméně, část se nedá dokázat, něco
je promlčené a vše se odehrálo v zemích, se kterými nemáme potřebu
vyměňovat zločince. Jedním z důvodů je i to, že Pietro Sokolov tam tahá za
nitky i na straně zákona. Jak se má váš šéf? “
„Už není můj šéf. Dal jsem výpověď. A naposledy, když jsem o
něm slyšel, tak nabízel rozkošné sumy za mou mrtvolu.“
„Váš bratr, Sergej, pro něj už taky nepracuje?“
„Nepracuje. Už to má za sebou, Pietro na něj poslal
zabijáka.“
„Takže vy jste se rozhodl v Praze schovat? Nebo tu
hledáte toho hajzla, co to udělal?“
„Ani jedno,“ zavrtěl hlavou Goran. „Vyřizuju tu bratrovu závěť,
čistě rodinná záležitost. Nic nezákonného, vážně.“
„No dobře, budu vám věřit. Osobně rozumím, jak je dědictví
důležité, ale vy v tomhle městě jste, pane Boskovici, katastrofa, která
jen čeká na to, aby se stala. Takže vám dám 24 hodin a pokud vás do té doby
neoddělá někdo z místního podsvětí a máme tu zkušené experty, tak vás první
z policejních hlídek, co vás najde, posadí na vlak někam, kde lišky dávají
dobrou noc.“
Goran zachmuřeně přikývl, že rozumí.
„Teď vypadněte a já budu doufat, že už o vás neuslyším.“
Detektiv už mířil ke dveřím, když ho něco napadlo a ještě se
ohlédl.
„Jo a prosím vás, nezapomeňte si tu ten kufr.“
Žádné komentáře:
Okomentovat