4. dubna 2015

Srdečné pozdravy #5



Detektiv zasedl ke stolu proti Goranovi, ale než na desku odložil složku dokumentů, smetl z ní několik neviditelných drobečků. Pak sepnul ruce pod bradou a pečlivě si svého protějška prohlédl.
„Protože já nemám čas s vámi hrát psychologické hry a vy zjevně taky spěcháte, tak to uděláme takhle. Já vám řeknu co o vás víme a vy mi řeknete, co potřebujeme vědět. Já se podle toho, jak budu spokojen, rozhodnu, jestli vás okamžitě nechám vyhostit.“
Vzhledem k tomu, že nikdo nic nenamítal, Stárek pokračoval.
„Co se týče vašeho pracovního profilu, našli jsme záznamy o vydírání, pašování, ublížení na zdraví, nelegální ozbrojování, žhářství. Chybí mi něco?“
„Heh, myslím, že už jen močení na veřejnosti,“ ušklíbl se Goran, ale Stárkův ledový pohled ho přinutil zvážnět, takže dodal ještě „no a několik chlapů se kterýma jsem účtoval to nepřežilo.“
„Jak jsem předpokládal. Nicméně, část se nedá dokázat, něco je promlčené a vše se odehrálo v zemích, se kterými nemáme potřebu vyměňovat zločince. Jedním z důvodů je i to, že Pietro Sokolov tam tahá za nitky i na straně zákona. Jak se má váš šéf? “
„Už není můj šéf. Dal jsem výpověď. A naposledy, když jsem o něm slyšel, tak nabízel rozkošné sumy za mou mrtvolu.“
„Váš bratr, Sergej, pro něj už taky nepracuje?“
„Nepracuje. Už to má za sebou, Pietro na něj poslal zabijáka.“
„Takže vy jste se rozhodl v Praze schovat? Nebo tu hledáte toho hajzla, co to udělal?“
„Ani jedno,“ zavrtěl hlavou Goran. „Vyřizuju tu bratrovu závěť, čistě rodinná záležitost. Nic nezákonného, vážně.“
„No dobře, budu vám věřit. Osobně rozumím, jak je dědictví důležité, ale vy v tomhle městě jste, pane Boskovici, katastrofa, která jen čeká na to, aby se stala. Takže vám dám 24 hodin a pokud vás do té doby neoddělá někdo z místního podsvětí a máme tu zkušené experty, tak vás první z policejních hlídek, co vás najde, posadí na vlak někam, kde lišky dávají dobrou noc.“
Goran zachmuřeně přikývl, že rozumí.
„Teď vypadněte a já budu doufat, že už o vás neuslyším.“
Detektiv už mířil ke dveřím, když ho něco napadlo a ještě se ohlédl.
„Jo a prosím vás, nezapomeňte si tu ten kufr.“

Žádné komentáře:

Okomentovat